Coryphee XXIV.
Pohlédla jsem na Spiriho a když jsem viděla jeho rány, zastyděla jsem se. Chtěla jsem mu pomoci, ale zároveň jsem nechtěla přijít svůj plamen, o svůj pocit nekonečné síly o svou duši. Už už jsem se rozhodla, že to pro Spiriho udělám, když vytáhl z jednoho svého vaku malou ruličku léčivých obvazů a rány si zavázal. Hodil po mě pohled, který mě donutil sklonit hlavu a koukat do písku. "Nestůj tady, nejsme tu a přehlídce." strčil do mě Spiri a hodil si těla válečníků na ramena. Chytla jsem mrtvolu čaroděje a táhla ji za ním. Všimla jsem si, jak se jeho kůže v mých dlaních začíná vařit a jak kapající černá krev z mého těla do něj vypaluje díry. V tu jsem si uvědomila i bolest, kterou jsem si nepřiznávala. Moje rány nebyly příliš hluboké, ale i přesto jsem při položení mrtvého čaroděje neodolala a zakousla se mu s chutí do zápěstí. Krátké a tiché prasknutí šlach, které jsem překousla a již teplá krev zalívající má ústa a zahřívající celé mé tělo. Cítila jsem, jak se naplňuji větší a větší silou. Podívala jsem se na Spiriho a zachytila jeho nesouhlasný pohled. Jistě, viděl mě už několikrát pojídat mrtvé, ale vždy to bylo skoro nutné a většinou jsem to dělala skrytě. Teď jsem si to navíc i vychutnávala.
Zasypali jsme mrtvoly trochou písku, pokud se někdo nebude dívat přímo, snadno je přehlédne. Spiri opatrně nahlédl do uličky a rozčileně pohodil hlavou. "Je jich tam jak psů. Zapomeň na nenápadnou akci. Musíme mezi ně vlítnout a využít prvku překvapení." Pak potěžkal svoje kladivo v rukou a položil jej na zem. Několik magických slov a okolo nás vyrostlo několik malých a zářivých totemů. "Nalákáme je sem, není jiná možnost, v otevřeném boji je nedáme." Jeho ruce obalil světle modrý plamen. Zvětšoval se a zvětšoval až nakonec obalil jeho obrovské dlaně. Poté prudce švihnul rukama směrem do uličky a modrý blesk osvětlil pouštní pevnost. Křik několika hrdel mi potvrdil, že zasáhl. Dalším znakem byl zvuk dusajících nohou. Prvnímu z přibíhajících uštědřil Spiri takovou ránu, že praskot kostí jeho hrudního koše byl slyšet i přes bojovej křik ostatních. Spiri vkročil vstříc ostatním. Jakýsi troll s mohutnou šavlí se s řevem na něj vrhnul, ale v tom okamžiku se mu na hrudi rozprskla ohnivá koule, která vystřelila z jednoho totemu.
"Jeden utíká!" vykřikl těžce Spiri, když odrážel útok tří trollů najednou. "Kašli na mě, zastav ho!" Rozběhla jsem se do uličky, do štítu se mi zakousla vrhací sekera a padla stranou. Naštvaně jsem vrhla svoji zlobu na trolla, který na mě zaútočil. Jeho tvář se stáhla bolestí, ale já už si jej nevšímala. Troll, který utíkal byl mojí hlavní prioritou. Zaměřila jsem na něj svoji mysl a soustředila se. Moje ruce se zvedaly po mém boku a já skoro cítila, že se vznáším. Ale on pořád unikal a moje mysl slábla. Nakonec jsem prolomila vzdálenost a tleskla rukama před sebou. Ještě sem stačila postřehnout, jak jeden troll seknul Spiriho do obličeje, ten zařval, chytl jej za krkem a udeřil hlavou. Zvuk praskající lebky byla poslední věc, kterou jsem slyšela. Upadla jsem do transu.
Zmateně jsem se zastavila a snažila se popadnout dech. Otočila jsem se a nevěřícně vyvalila oči. Spiri tam bojoval proti poslednímu z trollů, krev z něj stříkala ze všech stran a vedle něj. Vedle něj já. Zamrkala jsem na sebe. Stála jsem dobrých dvacet metrů od sebe samé a mířila jsem na sebe rukou, ve které se líně převaloval bílý plamen. Další bolestivý výkřik Spiriho mě vrátil do reality. Kolébavým pohybem jsem k němu běžela a za běhu natahovala šíp do tětivy luku. Vystřelila jsem naprosto přesně a v momentě, kdy Spiri odrazil další ránu a obalil své tělo léčivým, zeleným plamenem, v momentě, kdy se troll napřahoval k silné ráně, v tom momentě zachrchlal a padnul k zemi. Šíp, který mu trčel z krku a krev která bublala okolo, nezvěstovali nic dobrého. Doběhla jsem ke Spirimu, který proti mě stál s napřaženým kladivem. Zdálo se mi, že se připravuje mě udeřit. Nevěřícně jsem se na něj podívala, když napřáhl zase o něco výše. "Spi..." chtěla jsem vyslovit, ale v ten okamžik mi hlavice kladiva přistála v obličeji a já slyšela křupnutí vlastní lebky a přísahala bych, že jsem viděla odlétnout kusy do stran. Pak mě pohltila tma.
Otevřela jsem oči a hlava mi třeštila jak střep. Rychle jsem si sáhla na obličej, ale vše bylo tak jak má být. Cukla jsem bolestí, když jsem se pokusila vstát, sotva jsem si uvědomovala, proč vlastně ležím. Spiri zrovna zahrabal poslední tělo do písku. Uslyšel zřejmě mé syknutí a otočil se ke mně. Celý obličej měl od krve, stejně jako zbroj - kde nebyla krev, byl písek. Otřel si dlaně o kalhoty, zvednul kladivo a pomalu se ke mně přibližoval. Začala jsem vyděšeně couvat až jsem narazila na stěnu hradeb. Zvedla jsem ruce před sebe v marném pokusu se bránit a očekávala náraz. Nic se nedělo a když opatrně koukla přes své ruce, uviděla jsem Spiriho starostlivý pohled. "Já... Ty...Tys mě přece zabil!" vykřikla jsem přidušeně.